Klíčový rozdíl: EEPROM je typ energeticky nezávislé paměti, která je uživatelem modifikovatelnou pamětí, kterou uživatelé mohou neustále vymazávat a přeprogramovat, a to použitím vyšších než normálních elektrických napětí generovaných externě nebo interně. FlashROM je univerzální nástroj pro programování blesku, který slouží k detekci, čtení, ověřování, mazání nebo zápisu čipů BIOS v balíčcích DIP, PLCC, SOIC, TSOP nebo BGA.
Od počátku počítačů došlo k problémům s pamětí a ke schopnosti ukládat data až do vypnutí počítače, nebo v případech, kdy se bude pokračovat v držení dat i po vypnutí počítače. Paměťové čipy, které byly původně vynalezeny, byly drahé a mohly být napsány pouze jednou, než je třeba je zlikvidovat. Toto se stalo nákladným opatřením a tyto čipy byly použity pouze k ukládání programů, které počítač vyžadoval; avšak vzhledem k rostoucí poptávce po levnější paměti vznikly různé typy vzpomínek.
Nejprve pochopíme, co ROM je. Paměť pouze pro čtení je typ energeticky nezávislého úložného systému v počítači. Každý počítač je vybaven touto pamětí, která obsahuje pokyny pro spuštění počítače. ROM ukládá kritické programy, jako je program, který spouští počítač a provádí diagnostiku. Data uložená v paměti ROM nelze snadno přepisovat nebo měnit. Tato data se rovněž neztratí při vypnutí počítače.
Hlavním rysem EEPROM je to, že data mohou být zadávána a vymazána do systému jeden bajt najednou, což umožňuje programátorovi mít plnou kontrolu nad jakými daty jsou zadávány. Tato metoda však trvá dlouho, jakmile jsou data vložena a vymaže bajt bajtem. Systém EEPROM lze také aktualizovat prostřednictvím záplat a obvykle se používá k zadržení systému BIOS (Basic Input Output System) počítače. Moderní EEPROM opustili jednu bajtovou funkci a posunuli se k použití vícebajtových stránek; mají však stále omezenou životnost (počet opakování naprogramování ROM). Technologie EEPROM byla postavena v roce 1978 firmou George Perlegos na Intelu pro Intel 2816.
FlashROM používá paměť Flash, která je energeticky nezávislou pamětí, která se používá v počítačích k ukládání dat. Lze jej snadno vymazat a naprogramovat elektricky. Existují dva typy paměti Flash: NAND a NOR. Tito byli pojmenováni po bránách NAND a NOR, protože jednotlivé flash paměťové buňky vykazují podobné charakteristiky jako tyto brány. Paměť flash typu NAND umožňuje rozdělit paměť na bloky, kde je paměť zapsána a smazána v blocích nebo na stránkách a je obvykle menší než celé zařízení, což umožňuje rychlejší zápis a vymazání dat v paměti. Paměť typu NOR umožňuje psát a číst samostatně jedno slovo stroje. Vzhledem k tomu, že paměťové bloky fungují jako jeden blok pro vymazání, přičemž stále umožňuje, aby data byla zapsána na úrovni bajtů, má flash významnou výhodu oproti paměti EEPROM. Blesk je také považován za lepší, protože spotřebovává méně energie, je odolnější a může přežít nadměrné teplo a tlak.
Jak EEPROM, tak Flash jsou oba využívány v počítači v závislosti na společnosti, která navrhuje systém. Ačkoli Flash je typ EEPROM, je výrazně odlišný, pokud jde o psaní a mazání dat z paměti.